Dlouhá biografie, 2. část: zkouška odolnosti

Kdo můj příběh dočetl až sem, mohl by si myslet: „Dobře, první tinnitus porazil. Šťastný konec.“ Pravda je ale taková, že to nejhorší mě teprve čekalo. Skutečný, život ohrožující kolaps mého těla byl stále přede mnou.

Fatální řetězová reakce: pád do CFS

Nejdřív jedna věc: Tento kolaps nebyl cenou za vyléčení tinnitu. Tinnitus nebyl příčinou. Byla to samostatná řetězová reakce několika faktorů, které se spojily:

• Trauma v pozadí: Stále jsem v sobě nosil nezpracované, hluboce zakořeněné psychické trauma (vyvolané extrémním drogovým bad tripem na konci roku 2010). Tento detail jsem v první části příběhu záměrně vynechal, protože tam šlo především o fyzické poškození ucha a nechtěl jsem odvádět pozornost od skutečného tématu. Pro tento úplný systémový kolaps ale teď představoval obrovský faktor, protože v nervovém systému vytvářel nepřetržitý skrytý dlouhodobý stres.
• Následky kortizonu: Silné infuze podané lékaři chemicky uvedly moje tělo do umělého stavu trvalé bdělosti.
• Energetický paradox, spánkový rytmus a past doplňků: Kdo čte pozorně, může se právem ptát: „Počkat… Pokud mířil přímo do těžkého CFS, jak mohl někdy probdít celé noci, zůstávat extrémně dlouho aktivní a zároveň mít dost síly na vyléčení tinnitu? To přece vůbec nedává smysl!“ Odpověď: V té době u mě ještě naplno nepropuklo CFS (to přišlo mnohem později kvůli infekci EBV, kdy už byl tinnitus vyléčený). Právě naopak: Z fyzického hlediska měly moje tělesné buňky v poměru ke spotřebě dokonce velmi mnoho energie! Večer jsem byl extrémně nabuzený, nedokázal se uklidnit a celý můj spánkový rytmus se silně posunul do pozdních hodin. Hnal jsem se kupředu excesivním životním stylem plným cukru a kofeinu a dál užíval právě ty povzbuzující doplňky stravy, které mi pomohly při prvním případu tinnitu. Tato kombinace mě katapultovala do absolutního „overdrivu“. A ano, právě tuto hojně dostupnou energii moje tělo využilo (společně s přísným šetřením uší) k tomu, aby tinnitus postupně úspěšně vyléčilo! Cena za to ale byla vysoká: V této fázi jsem sice cítil, že mám energii, ale týden po týdnu jsem své rezervy dál vyčerpával – málo spánku, neustálé nabuzení a k tomu ještě cukr a kofein.
• Chemické vymýcení střevní mikroflóry (antibiotika a ochrana žaludku): Ke všemu tomuto nervovému a tělesnému stresu se přidal další masivní fyzický faktor. Kvůli nálezu Helicobacter pylori jsem musel podstoupit agresivní trojkombinační antibiotickou terapii a poté celé tři měsíce užíval silné blokátory žaludeční kyseliny (léky na ochranu žaludku). Pro mou střevní mikroflóru to byla smrtící rána – a tím i pro velkou část mého imunitního systému.

A právě v tu chvíli, kdy můj imunitní systém neměl žádné rezervy, se to stalo: Nakazil jsem se od svého bratrance virem Epsteina–Barrové (infekční mononukleózou). Protože jsem tuto silnou infekci nikdy předtím neprodělal a můj systém už neměl vůbec žádné rezervy, byla to poslední rána. Během několika týdnů jsem spadl do plně rozvinutého chronického únavového syndromu (CFS).

Slepá ulička za 6 800 eur a moje největší arogance

Toto CFS bylo nejhorším obdobím mého života. Ve své nejextrémnější podobě trval stav nepřetržitě 11 až 13 měsíců. Byl jsem téměř úplně upoutaný na lůžko a uvězněný ve vlastním domě. Měl jsem pocit, jako by moje tělo uvnitř hořelo, mozek ležel pod hustou mlhou a svaly ztratily veškerou sílu. Mitochondrie (buněčné elektrárny) téměř úplně zastavily tvorbu ATP (buněčné energie).

V zoufalství jsem vyzkoušel všechno, co trh nabízel. Hledal jsem informace jako šílenec a bez rozmyslu nakupoval vše, co slibovalo byť jen nepatrnou jiskřičku naděje. Nebyly to jen doplňky stravy od údajných „vědeckých“ amerických velkých hráčů, jako jsou Life Extension nebo Thorne. Seznam byl nekonečný: Nakoupil jsem hromady volně prodejných léků, nespočet homeopatických přípravků, přírodní produkty jako Schüßlerovy soli, drahé detoxikační postupy a prostředky na vylučování škodlivin – a dokonce přípravky k hormonální substituční terapii, které měly znovu obnovit moje údajně úplně vyčerpané nadledviny.

K tomu se přidali nejrůznější terapeuti a léčebné postupy. Nechal jsem si podávat drahé infuze vitaminu C v naději, že znovu aktivují imunitní systém. Jel jsem ke specializované terapeutce (vyškolené podle dr. Klinghardta). Tam se mě pokusili léčit vysokými dávkami vitaminu D, antimykotiky a léčbou údajné vzácné metabolické poruchy jménem KPU (kryptopyrrolurie), kterou jsem prý měl. (Jen důležité upřesnění, aby nevznikl mylný dojem: Při této návštěvě šlo výhradně o moje CFS, tedy extrémní vyčerpání – tinnitus už byl v té době zcela vyléčený. Nešlo ani o detoxikaci těžkých kovů, ale spíš o KPU a vitaminy. Její přístup rozhodně nebyl chybný, jen tehdy jednoduše nepředstavoval správný klíč pro můj úplně zablokovaný systém.) Dodnes nevím, zda jsem KPU někdy skutečně měl. Pro můj tehdejší stav to každopádně nepřineslo absolutně nic.

Dokonce jsem chtěl v jedné ordinaci podstoupit simulovaný výškový trénink (takzvanou hypoxickou terapii / IHHT), při kterém člověk střídavě dýchá vzduch s nízkým a vysokým obsahem kyslíku, aby mitochondrie uměle vystavil stresu a donutil je k restartu. Skutečně jsem tam jel, ale přímo na místě záměr zrušil, protože mě jednoduše přemohla panika a můj rozbitý systém se tomu vzpíral.

Nakonec jsem byl tak zoufalý, že jsem se chtěl nechat hospitalizovat na specializované klinice. Termín přijetí už byl pevně domluvený – nakonec jsem ho musel zrušit jen proto, že jsem se z tohoto pekla krátce předtím dostal vlastními silami.

Za jediný rok jsem na celém tomto šílenství bez nadsázky spálil přibližně 6 800 eur za přípravky, přístroje a terapie. Výsledek? Absolutní nula. Nic nefungovalo. Moje tělo nic z toho nepřijímalo. Připadal jsem si pohřbený zaživa.

A pak tohle:

Během intenzivních nočních rešerší v bažině CFS jsem skutečně narazil na web německé firmy jménem FitLine. Dodnes přesně vidím, jak jsem na této stránce skončil. Byl jsem na ní přesně čtyři nebo pět sekund. Pak jsem si přečetl název „FitLine“, podíval se na vzhled webu a arogantně si pomyslel: „Co je to za pitomý název módního sportovního nápoje? Potřebuji pořádnou medicínu, ne pestrobarevné džusy.“

V hlavě jsem ho okamžitě zařadil do stejné kategorie jako Ratiopharm nebo Centrum – v mých tehdejších očích naprosto nekvalitní masové zboží. Zavřel jsem záložku. Úplně jsem přitom přehlédl, že firma nabízela absolutní, bezpodmínečnou záruku vrácení 100 % peněz. V cestě mi stálo ego a polovičaté vědomosti.

Dnes mě těch pět sekund arogance štve – pravděpodobně mě stály mnoho dalších měsíců v pekle CFS. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se tehdy slepě nepustil do vlastního experimentu: Bez přesných pokynů mého Heilpraktikera bych produkty ve svém tehdejším stavu pravděpodobně používal nesprávně.

2013: niacinový flush a buněčný restart

Na absolutním dně v roce 2013, kdy jsem už opravdu nevěděl kudy kam a 98 % času byl upoutaný na lůžko, se stalo něco rozhodujícího. Ležel jsem v posteli s notebookem před sebou. Protože jsem vzhledem ke své minulosti hodně hledal informace o tinnitu, algoritmus YouTube mi náhle naservíroval do feedu jedno video. Byla to přednáška o tinnitu od Heilpraktikera, kterého jsem už znal z YouTube. Několik jeho videí jsem už viděl a mimořádně na mě zapůsobila, protože vše vysvětloval neuvěřitelně celostně, srozumitelně a s obrovskou kompetencí.

Protože jsem stejně celou dobu zoufale hledal nové lékaře a Heilpraktikery, objevil se ve mně zničehonic tento impuls: „Poslechnu si ho ještě jednou. Uvidím, jestli mě přesvědčí, jestli bude další na řadě.“ Klikl jsem na video, z čirého vyčerpání zavřel oči a jen poslouchal.

K tomu je třeba vědět jednu důležitou věc: Matka mě tehdy už striktně odmítala vozit k jakýmkoli dalším lékařům nebo Heilpraktikerům. Během tak krátké doby jsme jednoduše spálili neuvěřitelně mnoho peněz (zmíněných 6 800 eur), takže to bylo samozřejmě naprosto pochopitelné.

Když jsem ho ale poslouchal a jeho projev mě znovu úplně strhl, podíval jsem se pozorněji a objevil něco, co mě doslova ohromilo: Ten chlap byl ode mě pouhých 30 kilometrů! Do té chvíle jsem to vůbec nevěděl. V té sekundě ve mně vzplálo rozhodnutí: „Musím to u něj zkusit. Je to můj úplně poslední pokus, než se definitivně nechám přijmout na kliniku.“ Protože to naštěstí bylo tak blízko, krátce nato jsem se z posledních sil dovlekl do jeho ordinace.

Vyslechl si můj příběh, vstal a rozmíchal mi prášek ve sklenici vody. Postavil přede mě sklenici se zářivě oranžovou tekutinou, skoro jako mrkvovou. Vypil jsem ji.

A pak mi – i když až zpětně – všechno docvaklo: To, co mi tam podal, byl přesně celý set FitLine (složený z Basics, Restorate, Activize, vysokodávkového omega-3 DHA/EPA a Q10) – přesně ty „módní džusy“, které jsem před nějakou dobou tak neuvěřitelně arogantně smetl ze stolu!

To, co se po vypití v ordinaci stalo, bylo naprosté šílenství: Po šesti až osmi minutách jsem najednou cítil, jak mi celé tělo extrémně hřeje. Žilami se mi prohnala mohutná, citelná vlna prokrvení. Kůže zrudla a všude mě brnělo. Úplně poprvé po více než roce jsem v buňkách znovu cítil skutečnou fyzickou energii. Activize ze setu ve mně vyvolal masivní niacinový flush.

Abych to rovnou správně zasadil do souvislostí a nikoho tímto brněním nevyděsil: Flush byl u mě tak extrémně silný jen proto, že moje tělo bylo na buněčné úrovni úplně vyhořelé. Nebylo to tím, že bych nepřijímal živiny – předtím jsem přece spolykal americké pilulky za téměř 6 800 eur!

Skutečným problémem pro mě byla trojitá blokáda v systému: Zaprvé byl můj trávicí trakt kvůli dlouhodobému stresu, zánětům a předchozím antibiotikům (která vedla k dysbióze) úplně vyvedený z rovnováhy. Zadruhé mému střevu kvůli CFS jednoduše chyběla buněčná energie (ATP), aby vůbec ještě zvládalo těžkou práci trávení a vstřebávání živin. A zatřetí byly moje buňky kvůli anaerobnímu nouzovému energetickému provozu natolik překyselené, že už do cílových buněk téměř nebyly vpouštěny ani živiny, které se ještě dostaly do krve. Byl jsem na buněčné úrovni vyhladovělý u plných talířů.

Právě tento tekutý, vysoce biologicky dostupný set živin prolomil tuto blokádu. V tu chvíli znovu vzplála naděje. Krátce nato jsem definitivně odložil svou hrdost, obstaral si celý set domů a od té chvíle ho užíval důsledně každý den. Výsledky byly téměř neskutečné:

• Po 20 dnech: Byl jsem znovu natolik fit, že jsem dokázal úplně normálně chodit po schodech.
• Po dvou měsících: Upoutání na lůžko úplně zmizelo. Dokázal jsem nasednout na kolo a hodinu silně a rychle projíždět přírodou, aniž bych pak na několik dní vypadl kvůli pozátěžovému zhoršení („Post-Exertional Malaise“).
• Po třech až čtyřech měsících: Zahájil jsem první skutečný návrat do běžného života a začal chodit do školy na počítačový kurz. Kurz jsem naprosto suverénně dokončil, aniž by se potom moje tělo znovu zhroutilo. Z fyzického hlediska pro mě bylo CFS skutečně definitivně minulostí.
• Po necelých dvou letech: Když si můj krevní oběh znovu úplně zvykl na zátěž a cílenou prací s traumatem jsem se znovu psychicky stabilizoval, vrátil jsem se do tvrdého pracovního života. Nastoupil jsem do Rewe online. Nebyla to kancelářská práce, ale extrémní fyzická dřina – skutečná makačka, při které člověk mimo jiné musel nosit těžké přepravky s nápoji až do pátého patra. Moje tělo to nejen zvládalo: Fyzicky jsem byl znovu dokonce tak mimořádně zdatný, že to tam nezřídka skončilo i dobrovolnými dvojitými směnami.

Fyzicky jsem nebyl jen zpátky na 100 %, ale energeticky dokonce ještě odolnější a výkonnější než kdykoli předtím v celém svém životě!

Proč to všechno vyprávím? (most k druhému případu tinnitu)

Protože bez CFS by se druhá část tohoto příběhu nikdy neodehrála. V té době jsem pochopil, co je buněčná energie a co znamená biologická dostupnost – na vlastním těle, od stavu, kdy jsem byl 98 procent času upoutaný na lůžko, až po dobrovolnou dvojitou směnu.

A teď jsem měl v ruce set živin, u kterého jsem věděl, co dokáže. Z tohoto poznání vzešel nejšílenější nápad mého života.

Rozhodnutí podstoupit zátěžový test (experiment)

Roky ubíhaly. Znovu jsem žil úplně normální život, sluch byl perfektní a díky své každodenní živinové rutině jsem se cítil plný energie jako nikdy předtím. Často jsem vzpomínal na svou teorii tinnitu.

Logika mě nepouštěla: Pocitově jsem měl tehdy trojnásobek energie oproti době prvního případu tinnitu. Tenkrát jsem se proto musel na půl roku zavřít do tiché místnosti, protože buňky v uších byly s tak malým množstvím energie jednoduše příliš slabé. Každý běžný každodenní zvuk měl tehdy pravděpodobně mnohem silnější negativní dopad na zotavování z tinnitu, než by měl teď, kdybych si tím prošel znovu. Přesně tak jsem tehdy uvažoval.

Udělal jsem tedy něco, co musí každému lékaři znít naprosto šíleně: Zcela záměrně jsem si vyvolal druhý případ tinnitu.

Záměrná provokace

Několik let po zotavení z CFS se spojily dvě věci: Na jedné straně jsem měl stále obrovský hlad po životě. Na druhé straně mi v hlavě pevně vězela moje teorie tinnitu a já to nutně chtěl zjistit. Na jedné už tak velmi hlasité oslavě jsem proto úplně odložil svou dřívější ochrannou opatrnost. Slavil jsem obzvlášť bujaře a silnou hlukovou zátěž si záměrně vychutnával naplno.

Ještě během oslavy jsem chvílemi vnímal účet: Ve chvílích, kdy bylo obzvlášť hlasito, se v uších náhle objevil zřetelný pocit tlaku. Rozhodně nebyl tak silný jako tehdy po první noci na diskotéce, ale přesně jsem cítil, že hluk moje uši v těchto chvílích skutečně zatěžuje. Jakmile se trochu ztišilo, pocit tlaku po krátké době zase odezněl. Byl to jen dočasný varovný signál a – což bylo rozhodující – tinnitus ještě přítomný nebyl.

Právě tento pocit tlaku byl definitivním impulzem, který mi v hlavě přepnul vypínač. Řekl jsem si: „Dobře, systém se viklá. Jestli chci experiment dokončit, doženu ho teď do absolutní krajnosti, dokud se tinnitus nevrátí.“

Když se hudba změní ve fyzické utrpení

Následovaly celé týdny nadměrných poslechů velmi hlasité hudby ve sluchátkách. V této fázi se moje vnímání zvuku drasticky změnilo. Hudba mě chvílemi vůbec nebavila. Poslech se stal čistou námahou a působil jako skutečná fyzická bolest – mimořádně nepříjemný, neurčitý, hluboko uložený tlak v uchu.

Všechno ve mně křičelo: Sundej si sluchátka, tohle je pro tvoje uši až příliš! Ignoroval jsem to a tvrdohlavě pokračoval.

I mimo počítač pokračoval každodenní život s hlasitostí na maximum. Ani mě nenapadlo zavřít se jako poprvé v pokoji. Jezdil jsem dlouhé trasy autem s hlasitou hudbou, chodil s přáteli na narozeninové oslavy, chodil slavit a nasával plnou, nemilosrdnou úroveň hluku života.

Návrat tónu

Až jednoho večera přišla ta chvíle. Znovu jsem seděl před počítačem a pouštěl si hudbu do sluchátek – a najednou se v levém uchu znovu objevil ten jemný, nezaměnitelný vjem. Tón byl zpátky. Byl ještě velmi tichý a snadno jsem ho dokázal překrýt okolními zvuky, ale byl tam.

V tu chvíli ve mně zuřil extrémní, absurdní konflikt. Na jedné straně mi hlavou vystřelilo čiré zděšení: „Do prdele!“ Na druhé straně tu byla téměř šílená fascinace: „Dobře, hustý. Dokázal jsem to. Přesně tohle jsem pro test potřeboval.“

Záměrné vysazení doplňků stravy: Nechat tinnitus růst

Jak ale vůbec mohl tinnitus za těchto okolností znovu tak brutálně zesílit až na zhruba 75 procent hlasitosti mého úplně prvního tinnitu? Svým protokolem FitLine jsem si přece vytvořil mohutný ochranný štít! Odpověď: Tento ochranný štít jsem zcela vědomě odstranil.

Když byl tinnitus v levém uchu zpočátku znovu vnímatelný jen velmi slabě a neurčitě, poznal jsem, že proti němu můj plně nabitý systém okamžitě bojuje. Živiny držely poškození na naprostém minimu. Právě to jsem ale pro svůj definitivní experiment nechtěl. Pokud jsem chtěl dokázat, že můj protokol dokáže opravit těžký tinnitus „za jízdy“ (v běžném životě), musel tinnitus nejdřív znovu narůst na pořádnou, nepopiratelnou úroveň.

Udělal jsem tedy šílené, ale vědomé rozhodnutí: Dal jsem si úplnou pauzu od doplňků stravy (abstinenci). Vysadil jsem celý set FitLine. A úplně jsem vynechal i lecitin – který jsem už z doby svého prvního tinnitu (1. část biografie) znal a používal jako svůj naprostý základ pro myelinovou vrstvu.

Uprostřed hlukového experimentu jsem buňce záměrně odebral její nejdůležitější synergické faktory a stavební materiály. Chtěl jsem vědomě nechat tinnitus růst, aby ho produkty nepotlačily už předem, ještě než vůbec dosáhne úrovně, na které jsem ho chtěl mít pro svůj test. Zátěžový test bez záchranné sítě.

Definitivní kolaps: zhruba 75 procent a zvukový chaos

Trvalo odhadem jeden a půl, nanejvýš dva měsíce, než se můj systém pod touto extrémní trvalou provokací a bez biochemického ochranného štítu definitivně zhroutil.

Jednoho večera nastal ten okamžik. Tinnitus už nebyl tichý. Vrátil se s brutální silou. V levém uchu dosahoval zhruba tří čtvrtin (75 %) hlasitosti mého úplně prvního tinnitu. Znovu se ozvalo i pravé ucho, zůstalo ale relativně slabé a dalo se dobře překrýt vedlejšími zvuky. Levé ucho bylo naproti tomu naprosto vtíravé.

A zvukový obraz byl úplně šílený a nový. Moje hlava přijímala naprostý chaos elektrických chybných výbojů:

• Typické, pronikavé sinusové pípání (to byl hlavní zvuk).
• Navíc jsem najednou slyšel i bizarní signál připomínající Morseovu abecedu. Do té doby jsem nic takového neznal a skoro mě fascinovalo, že je něco takového vůbec možné.
• K tomu se přidalo hluboké, zlověstné syčení v levém uchu, které jsem nikdy předtím nevnímal.
• A navrch ještě zesilující a slábnoucí siréna, která byla někdy celé dva týdny výrazně přítomná a pak znovu ustoupila do pozadí.

Experimenty v přímém přenosu na vlastním uchu

Než jsem se po této eskalaci definitivně pustil do vyléčení, chtěl jsem během této extrémně hlasité fáze nutně ověřit ještě několik věcí. Teď už jsem věděl, jak tinnitus funguje, a chtěl jsem systém na sobě podrobit fyzikálnímu zátěžovému testu. Testoval jsem ho doslova na hranici jeho zatížení:

1. Test čelisti a krku (křížové propojení):
Chtěl jsem ověřit, zda můj tinnitus znovu reaguje na šíji a čelist. Dělal jsem proto rozsáhlé pohyby hlavou, napínal krk a vychyloval čelist. Výsledek byl jednoznačný: Zvuk i jeho hlasitost jsem dokázal stoprocentně ovlivnit!

2. Test šumem (důkaz proti maskování):
Nasadil jsem si sluchátka a dvě až tři minuty v nich nechal hrát extrémně hlasitý bílý šum. Pak jsem sluchátka strhl. Výsledek byl fascinující a krutý zároveň: Na několik sekund tinnitus úplně zmizel. Nastalo absolutní smrtelné ticho. Hned potom se ale rozeřval hlasitěji a agresivněji než kdy dřív.

(Pro mě důkaz na vlastním těle: Lékaři doporučují bílý šum k maskování. Co se při tom podle mě opravdu dělo? Hlasitý šum nutil moje už tak nemocné vláskové buňky nepřetržitě pumpovat ionty. Když jsem sluchátka sundal, baterie buňky byla úplně vybitá. Na několik sekund byla funkčně jako mrtvá a „němá“. Jakmile si znovu dobila jen nepatrné množství energie, nouzový signál zase udeřil dvakrát tak hlasitě!)

3. Test tlesknutím (mechanický šok):
Může to znít pitomě, ale vzal jsem ruce a jednou silně tleskl přímo před uchem. Vznikla malá tlaková vlna. Výsledek: Přesně v sekundě tlesknutí tinnitus vztekle zavyl. Poměrně rychle se ale znovu ustálil na své běžné úrovni.

Čirá panika v noci

Když jsem pak ale večer ležel v posteli, realita mě tvrdě dostihla. Zvuky v hlavě byly tak ohlušující a vtíravé, že jsem je – hlavně v levém uchu – nedokázal překrýt ani televizí. Usínání mi to nesmírně ztěžovalo a velmi silně mi to připomínalo období prvního případu tinnitu.

Dostal jsem kvůli tomu skutečný strach. Počáteční euforie a fascinace úspěšným experimentem v jediném okamžiku úplně zmizely.

Zíral jsem do stropu a myšlenky se řítily: „Bože, snad to opravdu zase zmizí. Udělal jsem něco úplně špatně? Byla to obrovská chyba? Zůstane mi to teď po zbytek života jen proto, že jsem chtěl dokázat nějaký pitomý experiment?“

Peklo bylo zpátky.

Minimální arzenál a odložený „mnišský režim“

Druhý den ráno jsem vstal a bylo rozhodnuto. Tinnitus byl dost hlasitý. Čas zasáhnout proti tomu a znovu nasadit produkty. Když dorazil můj nově objednaný balíček FitLine, zároveň jsem vyjel a v drogerii si znovu koupil svůj osvědčený lecitin, abych zahájil návrat a vyléčení.

Můj léčebný stack tedy vypadal takto:

• Kompletní set FitLine (Activize, Restorate, Basics a omega-3 s Q10).
• Lecitinový granulát.

(Proč tentokrát bez hořkého aminokyselinového prášku z doby prvního tinnitu? Tehdy jsem měl chronickou gastritidu a bílkoviny z běžné stravy jsem skoro nedokázal využít. Teď, po ozdravení střev, bylo moje trávení v pořádku – aminokyseliny si tělo získávalo z jídla.)

Od té chvíle jsem produkty užíval každý den, objevil se ale obrovský „problém“: V té době mě ovládal naprostý hlad po životě. Od vítězství nad CFS uplynulo několik let. Znovu jsem chodil do práce, stál uprostřed života a jel naplno ve flow. Řekl jsem si proto: „Teď budu nejprve užívat tento stack, abych zmírnil to nejhorší. Jak přesně to ale znovu udělám s tímhle extrémním ‚mnišským režimem‘… to si ještě rozmyslím.“ Jednoduše se mi vůbec nechtělo znovu se jako poprvé úplně odříznout od přátel, práce a života. Toto těžké rozhodnutí jsem zatím v podstatě odkládal.

Inteligentní řízení hluku místo úplné izolace

Zvolil jsem tedy kompromis: Snažil jsem se během dne udržovat hlasitost co nejnižší a důsledně se vyhýbat extrémním hlukovým špičkám. Konkrétně to znamenalo: Autorádio už nebylo vytočené naplno, doma jsem přestal s hlasitými poslechy ve sluchátkách a diskotékám se logicky vyhýbal.

Jinak jsem se ale úplně nestáhl. Dál jsem normálně chodil nakupovat. S přáteli jsem chodil na pouť a s kolegy do kina. Žil jsem relativně normálně. A kdykoli se spontánně objevila zábava, kterou jsem nechtěl odmítnout kvůli hlasitosti – například když se s přáteli šlo normálně slavit (ne na hlasité diskotéce, ale na běžné oslavě) –, řekl jsem ano a šel s nimi.

Okamžik „Cože?!“ ve druhém týdnu

Pak se stalo něco neuvěřitelného, s čím jsem sám vůbec nepočítal. Už během prvních týdnů – odhaduji, že někdy mezi druhým a třetím týdnem – jsem si najednou všiml: Ty jo, ten tón už reaguje!

Zvuky citelně zeslábly a prořídly a frekvence se začaly měnit. Nejdřív zmizelo to úplně nové syčení v levém uchu. Potom citelně prořídl i nepřetržitý pískavý tón a zbývající zvuková kulisa. Tóny už zdaleka nebyly tak agresivní jako v předchozích týdnech. Vnímal jsem to především ráno.

Seděl jsem tam, úplně ohromeně zíral před sebe a říkal si: „Cože?! Tak to je hustý… Vždyť tady vlastně dál žiju úplně normálně, jen se vyhýbám silným, dlouhotrvajícím hlukovým špičkám, a stejně už to celé reaguje?!“ V hlavě jsem stále měl rozhodnutí, že pro úplné, definitivní vyléčení možná budu muset brzy přejít do tvrdého mnišského režimu – protože ale systém reagoval na živiny tak výjimečně, pokračoval jsem prozatím jednoduše touto kompromisní cestou.

Umírání frekvencí a absolutní ticho

Proces uzdravování probíhal plynule a trval zhruba tři až čtyři měsíce. Tinnitus ale nezmizel naráz; šlo o systematické vypínání jednotlivých frekvencí:

• Nejprve se odmlčelo pravé ucho. Už asi po dvou měsících bylo úplně vyléčené a znovu zcela ztichlo.
• V levém uchu (silné poškození) se šílené frekvence vypínaly jedna po druhé. (Syčení zmizelo už úplně na začátku.) Pak se vytrácela i siréna, která střídavě zesilovala a slábla. Poměrně rychle se rozpustilo i hluboké dunění kamionu, které se nově přidalo.
• Jediné, co se drželo mimořádně tvrdošíjně, byl klasický vysokofrekvenční sinusový tón. Absolutní finální protivník.

Stejně jako při prvním případu tinnitu byly rozhodujícím ukazatelem ranní hodiny. Právě ráno jsem pozoroval nejsilnější účinek regenerace. Vypadalo to, jako by se ovladač posouval stále dál k nulové linii – tedy směrem k „žádnému tinnitu“. Čím více týdnů ubíhalo, tím výraznější to bylo: Nakonec nastala chvíle, kdy byl tón ráno nejen tišší, ale dokonce úplně zmizel. Potom byl skutečně vnímatelný už jen se špunty v uších v absolutním tichu (přesně jak jsem to zažil a popsal už při vyléčení prvního případu tinnitu), než pískání kvůli únavě během dne znovu zesílilo.

Ke konci třetího měsíce byl tón večer tak tichý, že jsem ho dokázal vnímat už jen se špunty v uších v naprosto tiché místnosti nebo v úplně tiché koupelně. Pravé ucho bylo v té době už úplně tiché. Jen v levém byl tinnitus ještě velmi slabě přítomný.

Abych to definitivně dotáhl, pořídil jsem si ještě speciální kapky vitaminu B12, které jsem si každý den kapal přímo pod jazyk, abych systému přes ústní sliznici dodal úplně poslední impuls.

A pak, někdy během následujících týdnů, byl úplně pryč. Dnes už nedokážu přesně říct, kolik týdnů od té chvíle ještě uplynulo, protože jsem tomu postupně přestal věnovat tak extrémní pozornost. V jednu chvíli byl ale jednoduše pryč. Zmizel. Beze zbytku. Na 100 %.

Proč tohle čteš

Obstál jsem v nejšílenějším testu svého života. A teď jsem věděl: Poprvé byla spousta věcí dílem náhody a štěstí. Podruhé ne. Tinnitus zmizel, protože jsem svým buňkám dal to, co potřebovaly – uprostřed normálního každodenního života, bez mnišského režimu.

Web jsem nikdy neplánoval. Tohle všechno jsem podstoupil pro sebe, abych měl klid – a možná abych o tom někdy vyprávěl kamarádovi nebo svému Heilpraktikerovi.

Ale čím víc jsem četl o tom, kolik lidí posílají lékaři domů se slovem „nevyléčitelné“ – lidí, kteří si v noci nevědí rady –, tím jasnější to bylo: Tohle si pro sebe nenechám.

Krátce a upřímně na závěr (bez příkras)

Přesně vím, jak musí celý tento příběh nemoci a vyléčení působit na někoho zvenčí. Kdybych to všechno nezažil na vlastním těle – tu kaskádu absurdních „náhod“, počáteční vzpouru proti ORL lékaři, hluboký pád do CFS, neúspěšné terapie za 6 800 eur a nakonec ten šílený okamžik, kdy mi algoritmus YouTube v mé nejtemnější hodině naservíruje na obrazovku Heilpraktikera, který mě zachránil a byl pouhých 30 kilometrů ode mě… sám bych to nejspíš odbyl jako laciný hollywoodský scénář nebo vymyšlenou pohádku. Zní to jednoduše příliš šíleně, než aby to byla pravda.

Právě proto tady ale vykládám všechny karty naprosto otevřeně na stůl. Tohle není vymyšlený příběh o vyléčení, není to marketingový trik, a už vůbec ne nepodložená ezoterika. Je to ledově jasná fyzikální a buněčná pravda. Vlastním každý jednotlivý fyzický důkaz tohoto pekla i tohoto vyléčení: své lékařské audiogramy s masivními propady v jednotlivých frekvencích, laboratorní zprávy, diagnózy a účty z klinik a od terapeutů.

Tohle všechno ti nevyprávím pro zábavu. Vyprávím ti to, protože jsem pro sebe našel cestu ven z tohoto systému – a protože doufám, že toto poznání může pomoci i tobě s tvým sluchem a nocemi.

← Dlouhá biografie, 1. část: jízda peklem